V zajetí času
Tokugawa | 31.12.2008 | Příběhy | Ohodnotit sen 0/0 |
Je tu přechod starého roku v nový a spolu s ním i pravidelný novoroční sen. Letos jsem měl dva, jeden z 30. prosince na 31. a druhý z 31. prosince na prvního ledna. Prakticky jsem šel ale spát až po půlnoci, takže vzhledem k poselství snů je uvádím jako novoroční oba dva. Tento sen byl do jisté míry vyprovokován předchozí bouřlivou debatou "Co je vlastně čas a zda vůbec taková veličina existuje".
Nacházel jsem se v hospodě, lépe ji snad nazvat irským pubem. Všude pastelové barvy hnědá, oranžová, žlutá, červená... Světlo tlumené, celkový dojem velmi teplého a přátelského místa. Hospoda byla plná lidí, hostů, já byl jedním z nich.
Každou chvíli jsem se od jednoho stolku zvedl, popošel k jinému štamgastovi a chvíli s ním mluvil. A zase k jinému. Postupně jsem obešel celý pub, včetně personálu. Poseděl jsem u výdejního okénka, zašel jsem do kuchyně, k servírce, zpátky k prvnímu hostu, u kterého jsem začal...
Netroufám si tvrdit, že navštívených postav bylo 12 nebo 24, nicméně mi po již zmiňované debatě moje migrace připomínala hodinový stroj.
Nikdo nebyl z mojí přítomnosti nadšený, nevím, jestli jsem jim nebyl sympatický nebo jestli měli moc práce... Každopádně po chvíli se to zcela změnilo a najednou byl každý rád, že jsem u něj chvíli pobyl. Nakonec se všichni sešli kolem mne. Seděl jsem u výdejního okýnka, na jedné noze mi seděla servírka, na druhé holka z kuchyně, kolem u nahuštěných stolků všichni hosté i personál. A já uprostřed nich.
Komentáře
Přidání komentáře...
