Neviditelné milování
Tokugawa | 9.06.2008 | Erotika | Ohodnotit sen 0/0 |
Měl jsem látku, která mě po vstříknutí do žíly učinila neviditelným. Přišel jsem před její dům a nasadil si na kanylu na předloktí injekční stříkačku a látku si vpravil do žíly. Chvíli jsem počkal. Lidé kolem mě začali přehlížet a vrážet do mě.
Vešel jsem do domu a vtěsnal se do výtahu, ve kterém bylo nejméně deset lidí, pěkná tlačenice. Stál jsem uprostřed, nikdo mě neviděl, lidé mi šlapali po nohou, strkali do mě, jako bych nebyl. Látka neviditelnosti fungovala bezvadně.
Vystoupil jsem v patře. Dveře výtahu se zavřely a najednou kolem mne prochází její muž. Jeho pohled mířil skrz mě, otřel se o mě ramenem. Ani jsem napětím nedýchal... Dveře od jejich bytu ještě nezaklaply. Strčil jsem dovnitř nohu a vstoupil. Slyšel jsem ji někde uvnitř. Najednou se objevila v chodbě, stála přímo proti mně. A neviděla mě. Ukročil jsem stranou, aby do mě nevrazila, ale ona se najednou zastavila, zamyšlená, dívala se do míst, kde jsem stál.
Pohlédl jsem si na ruce, začaly nabývat tvaru a barev. Látka přestávala působit. Rychle jsem do kanyly vstříknul další dávku. Ona potřásla hlavou a já zaslechl její myšlenky: Zvláštní, měla jsem pocit, že je tu přede mnou moje tajná láska, tak silný pocit, že cítím i jeho vůni...
Ani jsem se nepohnul, aby mě případný zvuk neprozradil. Vykročila a mě napadlo, proč tu vlastně jsem, co tu pohledávám. A když mě míjela, chytil jsem ji za ruku...
Já to věděla, řekla, a objali jsme se. Nebylo jí divné, že mě nevidí, důležité bylo, že jsem s ní. Pohled na ni byl poněkud bizarní, stála tam a objímala... nic. Prázdný prostor. Najednou se vznesla do vzduchu... to jsem ji odnášel do ložnice, kde jsme se dlouho milovali. Bylo to zvláštní, podivné milování, jen ona a nic kolem ní. Jako by se milovala se vzduchem, s myšlenkou. Ale byl jsem to já, i když jsem nebyl vidět.
Po chvíli látka přestávala působit. Pozvolna jsem se okolo i uvnitř ní zhmotňoval, opatrnost šla stranou v návalu emocí a vášně, zapomněli jsme na okolí. Dokud v zámku nezarachotil klíč...
Během chvilky jsem aplikoval další dávku séra a za okamžik zmizel. Zůstali jsme ležet vedle sebe, pod jednou dekou, na jedné posteli, bez hnutí, vyděšení a vzrušení na nejvyšší možnou míru. Když šramot v bytě utichl, pomalu jsem se vykradl ven. A v předsíni opět narazil na jejího muže. Byl tak blízko, že jsem cítil na obličeji jeho dech... A sérum přestávalo pomalu účinkovat... Poslední dávku jsem si aplikoval, když se vrátil nečekaně domů... Naštěstí za okamžik zmizel v ložnici a já se potichu vkradl na chodbu domu.
Tentokrát dopadlo všechno dobře. Ale co to je – dobře. Přes vzrušení a lásku, kterou jsem při milování s tou ženou cítil, jsem byl zklamaný a smutný. Na ulici jsem si vytrhl kanylu. Víckrát už ne...
