Neuskutečněná sebevražda
Tokugawa | 12.01.2008 | Fragmenty | Ohodnotit sen 0/0 |
Dům byl prázdný a zanedbaný. Všude harampádí, oprýskaná omítka, zednické náčiní, rezavé žebříky... A někde v domě Maruška, která už nejspíš spáchala sebevraždu. Ale možná ne, možná je ještě čas.
Hledal jsem ji kde se dalo, prolézal místnost za místností, prodíral se nepořádkem, volal. Po Marušce ani stopy. Vedle mně se ve světlíku ozval dutý zvuk a prudce se napjalo lano. Vyděsil jsem se, že se Maruška právě oběsila. Vyhlédl jsem okýnkem a oddychl si. Na konci lana se houpalo veliké kladivo. Naráželo do lešení a vydávalo zvonivý zvuk.
Hledal jsem dál, ale ticho, které odpovídalo na mé volání, mě děsilo. Stál jsem u dveří do další místnosti a volal Maruščino jméno. Najednou jsem zaslechl šramot. A znovu! Nade dveřmi bylo malé větrací okno do malého kumbálku. Rozsvítilo se tam světlo a já skrz mačkané sklo spatřil Maruščinu siluetu, kterak se souká ze spacáku. Vylezl jsem po štaflích nahoru, pevně Marušku objal a pomohl jí vytáhnout oknem ven. Byla uplakaná, ale živá.
Komentáře
Přidání komentáře...
